Co je potřeba vědět o stoupacích pásech

Stoupací pásy, nezbytné pro skialpinismus či skitouring, dříve též nazývány "tulení pásy", jsou nejlepším přítelem, někdy i nepřítelem, skialpinisty. Při výstupu musí držet a neprokluzovat, při krátkých sjezdech dobře klouzat. Měly by mít dlouhou životnost a za žádných okolností by se neměly během stoupání z lyží uvolňovat. Jaké typy pásů existují, podle čeho se rozlišují, a na co by se měl člověk při jejich nákupu soustředit? Na tyto otázky odpoví článek, kteří připravili dlouholetí skialpinisté z HUDY týmu.
 

Jak a proč stoupací pásy stoupají a kloužou

Základní funkce pásu je jednoduchá. Jednotlivá směrovaná vlákna se ve sněhu vzpříčí a zabrání tím zpětnému proklouznutí lyže. Představte si to, jako když hladíte kočičku: Po srsti to bude krásně vrnět (klouzat), proti srsti to bude prskat, škrábat a kousat (neprokluzovat). Při takovém dlouhotrvajícím zatěžování musí být vlákna vlasu přiměřeně silná. Protože se ale lyže při stoupání posunuje, a navíc je výstup často přerušován krátkými sjezdy, měl by vlas i dobře klouzat, což je možné pouze na kompaktní stejnorodé ploše. Vlákna proto musí být všechna stejně dlouhá a musí směřovat dozadu.

Držet musí pás nejen na sněhu, ale i na skialpové lyži, k tomu slouží rubová lepicí plocha pásu – před více než 30 lety Colltex vstoupil na trh s prvními lepicími pásy. Dojde-li opotřebením k tomu, že pás dostatečně nelepí, nabízí téměř všichni výrobci pásů k obnovení lepicí vrstvy příslušná lepidla v tubách nebo lepicí spreje.

Rozdělení pásů podle použitého materiálu skluzové vrstvy a podle způsobu pletení

Mohér

Na rozdíl od syntetických vláken zůstává přírodní vlas i při velkém chladu jemný a hladký. Největší výhodou je, že vlastnosti při stoupání a sjíždění zůstávají za všech okolností, při různých typech sněhu a různých teplotách v podstatě stejné.

Syntetické pásy

Tyto typy pásů se vyrábějí v příslušné šířce z nylonových vláken. V porovnání s mohérem je umělé vlákno o něco odolnější. Zato nejsou nylonová vlákna tak nezávislá na teplotě jako vlas přírodní – při nízkých teplotách jednotlivá vlákna tvrdnou a pás tuhne.

Ke stoupání je pak potřeba více síly a ve strmém terénu lyže prokluzuje zpět. Při velkém chladu je pak problém pásy znovu nasadit. Z toho důvodu se pro túry v mimořádně chladných oblastech používají mohérové pásy. Výhody syntetických pásů spočívají v cenově výhodném základním materiálu, srovnatelně cenově výhodném výrobním postupu a velké odolnosti proti oděru.

Smíšené pásy (Mix)

Smíšené pásy se ve srovnání s mohérovými vyznačují vyšší odolností a lepší klouzavostí oproti pásům syntetickým.

Typ a délka vlasu, stejně jako úhel sklonu jednotlivých vláken, jsou rozhodující pro posouzení stoupacích i klouzavých schopností. Chlupy pásů se zaplétají dvojím způsobem. Ve tvaru písmene V, kde výhodou je malá hmotnost a tenká vrstva, nebo jej lze zaplést dvojitě ve tvaru W, kde výhodou je velká pevnost zapletení vláken a tím i vyšší celková životnost pásu.

Doporučení šířka skialpových pásů

Co se týká šířky, v každém případě musí i po nalepení pásu na skluznici zůstat po celé délce volné hrany (v lepším případě o 1-2 mm více), aby při stoupání v traverzu a při krátkých sjezdech mohl stát člověk na lyžích jistě. Základní pravidlo pro určení šířky pásu zní: Šířka lyže (v nejužším místě uprostřed ) mínus 4 milimetry. Díky velkému rozšíření carvingových lyží i do oblasti skialpinismu a sjíždění volného terénu s krátkými výstupy, vyrábějí se i pásy v odpovídajících tvarech a šířkách pro tyto typy lyží.

Právě pro krátké výstupy nebo závody je možno použít pásy kratší. Nepokrývají po nalepení celou délku skluznice, ale vedou od špičky až kousek za vázání, čímž se ušetří až polovina váhy. Pro běžné túry je možné takové kratší pásy použít jako rezervní a univerzální pro všechny typy lyží.

Geometrie pásů: carving versus klasika (rovné pásy)

Velmi rychlý vývoj lyží od rovných „fošen“ ke carvům se odrazil i ve vývoji stoupacích pásů. Požadavkem je zakrytí co největší plochy skluznice stoupacím pásem. V současné době je objem prodeje carvingových pásů už větší než prodej pásů klasických.

Podle našich subjektivních zkušeností lze používat klasické pásy na lyžích do rádiusu 25 m bez znatelných nedostatků. Pro lyže s menším rádiusem budou výhody carvingových pásů určitě znatelnější, zejména v traverzech.

Způsoby uchycení pásů

Kombinované (Guma + háček)

V tomto případě jde o kombinaci nejlepšího způsobu připevnění, tedy napínání a lepení. Takový pás má napínací špičku, nejčastěji gumovou, zakončenou kovovým poutkem (speciální typy i pro lyže určené k jízdě v hlubokém sněhu se širokými plastovými kryty špiček), které se přetáhne přes špičku lyže.

Po celé ploše skluznice je pás přilepen a na patce připevněn navíc háčkem z nerezavějící oceli. Nasazování pásu probíhá od patky ke špičce: Háček se nasadí do výřezu na patce, pás se po celé délce přilepí a natáhne tak, aby hrany zůstaly volné, a přetažením kovového poutka se upevní na špičce.

Jednoduché (Kovové očko)

Pás končí cca 10-25 cm od konce lyže, vpředu je uchycen drátěným nerezovým očkem, nasazeným na špičku lyže. Doporučuje se konec pásu zastřihnout do půlkruhu a na konec přišít látkovou patku (3x1 cm) pro lepší sundávání pásů.

UPOZORNĚNÍ: U některých značek pásů je způsob uchycení na špičce řešené v souladu s provedením lyží stejné značky (např. Dynafit, La Sportiva) a je třeba myslet na to, že takové pásy budou pro lyže jiných značek nepoužitelné. Naopak velmi univerzální je např. systém uchycení pásů Black Diamond. Pevné uchycení ve špičce je řešeno hrazdičkou s ocelovým lankem.

Skladování

Sejmeme-li pásy z lyže na túře, přeložíme je uprostřed, lepicí plochy dáme na sebe a pásy vložíme za bundu, aby byly v teple a připraveny na druhé nalepení. Jinak by se lepidlo znečistilo nebo vyschlo. Po každé túře by se pásy měly usušit při pokojové teplotě, nikoliv na topení nebo přímém slunci – mohlo by tak dojít k poškození lepidla. Poté pásy nalepíme na ochrannou síťku nebo fólii, kde jim bude dobře do další túry.

Pro dlouhodobé uskladnění (např. letní měsíce, kdy pásy nepoužíváme) srolujeme pásy do ruličky (s ochrannou síťkou) a uschováme na chladném místě.

Technika stoupání

Abyste při každém kroku nesklouzli zpět, dbejte vždy na následující body:

• Lyži nezvedejte, ale posouvejte ji po povrchu.
• Je-li terén strmý, přeneste váhu zcela na pás, nesnažte se ji přerozdělit i na hůlky.
• Je-li na povrchu krusta, pomůže často silně zašlápnout (přidupnout), aby se tím vrchní vrstva prorazila.
• Dbejte na to, abyste lyže pokládali na celou plochu. Lidé s nohama do „O“ nebo do „X“ by se při výběru bot měli soustředit na to, aby bota měla regulaci náklonu do strany a nechali si ji od odborníka přesně nastavit. Tím se dá korigovat i chybný krok.

Pár rad

Problémy začínají většinou při velkém mrazu nebo při vlhkém studeném sněhu. Dojde-li postupně až k tomu, že se pás úplně oddělí od lyže a lepicí plocha je namrzlá nebo nabalená sněhem, pomůže pouze následující: lyže odepnout, sníh a led z pásu oškrábat, pás přeložit lepicími plochami k sobě a pokusit se zahřátím (nejlépe na několik minut schovat pod oblečení) docílit toho, aby lepidlo znovu fungovalo. Aby se celý postup nemusel za pět minut opakovat, musí se navíc očistit skluznice.

Co se týče uchycení pásu, osvědčily se na normálních túrách nejlépe pásy s kombinovaným uchycením (guma + háček). Na náročnější túru doporučujeme mít vždy rezervní pásy. Při nízkých teplotách je lepší náhradní pásy nosit stále pod bundou.

Složitější je rozhodnutí mezi mohérovými, syntetickými a smíšenými pásy: stejné vlastnosti při všech teplotách proti dlouhé životnosti; smíšený pás je dobrý kompromis.

Ještě důležitější než materiál ovšem je, aby pás na lyži přesně pasoval a aby se s ním správně zacházelo a pečovalo o něj. I na nejlepší pásy se lepí „bačkory“, pokud člověk při stoupání neobejde vlhká místa a poté se dostane do prašanu. Po návratu z túry sejměte pásy z lyží, přeložte lepidlem k sobě a nechte uschnout. Nenechávejte sušit pásy přilepené na lyžích – velmi tím trpí lepící vrstva.

Co dělat při nalepování bačkor?

Extrémní rozdíly teplot během túry mohou vést k nalepování sněhových bakulí, „bačkor“. Nezbytně se proto musíte pokusit udržet pásy suché. Pokud přesto navlhne a sníh se v průběhu výstupu začne nalepovat, mohou pomoci následující triky:

• Promněte pás proti vlasu!
• Ošetřete pás speciálním sprejem nebo voskem na pásy, v případě nouze i normálním lyžařským voskem!
• Při nejbližší příležitosti nechte pás pořádně vyschnout!

Pokud pás čas od času před túrou navoskujete, zvýšíte tím klouzavost a kromě toho nebudete mít problémy s nalepováním „bačkor“!

Přehled vlastností jednotlivých typů pásů

Typ pásů                 mohér            smíšený        syntetický

Klouzání                   ****                  ***                   **

Stoupání                   ****                  ****                  ***

Přilnavost                 ****                  ****                  ****

„Bačkory“                  ****                  ***                   **

Odolnost                   ***                   ***                   ****

****=velmi dobrý, ***=dobrý, **=uspokojivý, *=nedostatečný

TIP: Při výběru skialpových lyží, vázání a pásů vám rádi poradí zkušení zaměstnanci našich skialpových speciálek. Stejně tak vám i obstarají kompletní servis skialpového vybavení. Neváhejte je navštívit!

A přečtěte si také související články:

Péče o stoupací pásy
Jak se vybavit na skialpy
Jak vybrat skialpinistické lyže
Boty pro skitouring a freeride
Jaký je rozdíl mezi vázáním na skialp a freeride?